ShiKon Budo Kai ČR – Aikido Litoměřice

pageglare001_cr

Aikido styly

„I když je mnoho cest na vrchol jedné hory, všichni Ti, kteří vystoupí až nahoru, uvidí stejný měsíc.“ – O’sensei

U kořenů Aikido byl původně jediný člověk, O’sensei. Po dlouhou dobu, kterou věnoval vývoji Aikido, se obsah i styl jeho učení postupně měnil. Mnoho jeho studentů se rozhodlo dále rozšiřovat své znalosti Aikido otevřením svých vlastních Dojo. Kvůli dynamické povaze Aikido (mimo jiné) a rozdílnému pochopení O’senseiova učení, jeho studenti interpretovali Aikido tak jak jej sami pochopili. A tak vlastně vznikly rozdílné styly Aikido.

V následujím seznamu jsou popsány nejrozšířenější styly s jejich krátkou charakteristikou. Každý z těchto stylů má své silné a slabé stránky, Ale všechny mají společné kořeny v základních konceptech, které z Aikido činí jedinečné bojové umění. Žádný styl by neměl být považován za lepší či horší, ale každý zájemce si spíše musí najít styl, odpovídající jeho osobnosti. Svou roli při výběru konkrétního stylu mohou hrát také vnější faktory jako např. lokalita apod.

Ať už si vyberete ten či onen styl, váš instruktor vás bude učit svou vlastní interpretaci Aikido, a vy sami si časem vytvoříte své vlastní Aikido. Dá se říct, že existuje tolik stylů Aikido, kolik je jeho cvičenců.

Tento seznam samozřejmě není úplný a jsou zde vypsány pouze styly, jejichž zakladatelé mají přímou vazbu na O’senseie. Rozdělení do následujících kategorií slouží spíše k orientaci mezi styly, nejde o nějaké dogma.

„Staré“ (původní) školy

Zde jsou zařazeny styly, založené na výuce O’senseie před 2. světovou válkou.

AikiBudo:
Aikibudo je mimo jiné jedním z názvů, které O’sensei pro své umění používal v počátcích vývoje Aikido. Tento styl má velmi blízko k předchůdci Aikido – Daito Ryu Aikijujutsu. Je považován za tvrdší formu Aikido. Většina ze starší generace O’senseiových studentů praktikovala Aikido v této tvrdší podobě a také počátky výuky Aikido v zahraničí vycházely z tohoto stylu. (např. výuka senseie Abbe v 50. letech ve Velké Británii )
Yoseikan:
Tato forma byla vyvinuta Minoru Mochizukim, který patřil k starší generaci O’senseiových studentů, a zárověň byl žákem senseie Kana – zakladatele Judo. Tento styl zahrnuje prvky Aikibudo s prvky Karate, Judo a dalšími bojovými uměními.
Yoshinkan:
Tento styl byl vyučován dnes již zesnulým Gozo Shiodou. Sensei Shioda studoval pod O’senseiovým vedením od roku 1932. Po válce byl vyzván k tomu, aby sám Aikido vyučoval a založil organizaci zvanou Yoshinkan. Na rozdíl od jiných, později vzniklých organizací, Yoshinkan vždy udržoval přátelské vztahy s Aikikai. Yoshinkan je tvrdší styl Aikido, zaměřující se na prakticky použitelné a robustní techniky. Z těchto důvodů je vyučován v mnoha útvarech japonské policie. Mezinárodní organizace asociovaná s tímto stylem se nazývá Yoshinkai, a má aktivní pobočky v celém světě. V posledních letech vzniklo mnoho jiných stylů založených na Yoshinkanu, mezi které patří i Shi Kon Aikido.

„Moderní“ školy

Tato skupina zahrnuje většinu dnes vyučovaných forem. Mnoho z těchto „stylů“ vyučují O’senseiovi žáci, kteří začali své odlišné interpetace vyučovat po jeho smrti. Většinou tvrdí, že vyučují přesně to, co učil O’sensei je – a pravděpodobně mají pravdu, i když jejich styl může mít málo společného s těmi ostatními. Je to hlavně díky svéráznému způsobu výuky O’senseie.

„Tradiční“ styly
Aikikai:
Aikikai je společný název pro styl vedený rodinou Ueshiba, a zastřešuje jej IAF (International Aikido Federation). Aikikai je mnohými považován za hlavní směr vývoje Aikido.
Dnes je Aikikai považován spíše za zastřešující organizaci, než za konkrétní styl, protože v rámci Aikikai existuje mnoho osobností, které vyučují poměrně rozdílné interpretace Aikido. Aikido vyučované rodinou Ueshiba se vyznačuje velkými kruhy, s důrazem na standartní techniky, zatímco tréninku se zbraněmi je věnovaná pouze malá pozornost.
Iwama Ryu:
Styl vyučovaný Morihirem Saitem v Iwamě, je sice částí Aikikai, ale je natolik odlišný od ostatních forem Aikikai, že je zde uveden zvlášť.
Sensei Saito byl po dlouhý čas „uchi deshi“ O’senseie. Začal u O’senseie studovat v roce 1946 a zůstal s ním až do jeho smrti. Je mnohými považován za studenta, který pod O’senseiovým vedením strávil nejdelší dobu. Sensei Saito sám říká, že se snaží učit Aikido tak, jak jej vyučoval O’sensei. Techniky Iwama Ryu se zdají být takové, jaké cvičil O’sensei na počátku 50. let v Iwamě. Repertoár technik je širší než v jiných stylech a velký důraz je kladen na techniky se zbraněmi
„Ki“ styly
V roce 1974 došlo v Aikido k jednomu z nejvýznamějších rozkolů, když Koichi Tohei, tehdy hlavní instruktor Aikikai, opustil tuto organizaci a založil organizaci Ki No Kenkyukai, kde vyučoval Aikido s velkým důrazem na koncept KI. „KI“ stylů existuje samozřejmě více, zde však uvádíme jen tu základní formu, na jejímž základě ostatní vznikly.
Shin-shin Toitsu Aikido:
Styl založený Koichi Toheiem – Aikido se sjednocenou myslí a tělem. Tohei sensei klade velký důraz na pochopení konceptu KI a vývoji tohoto aspektu nezávisle na „běžném“ Aikido tréninku.
Tento styl patří k těm nejměkčím a je charakterizován „měkkými“ pohyby, které často vyžadují skákání či poskakování během pohybu. Většina škol se příliš nezabývá praktickou aplikací technik, ale zaměřují se na zdokonalení Ki. V poslední době se sensei Tohei stále více vzdaluje od „klasického“ Aikido k téměř exkluzivnímu tréninku Ki.
„Sportovní“ styly
Další velký třesk ve světě Aikido nastal, když Kenji Tomiki začal propagovat „racionalizaci“ tréninku Aikido prostřednictvím Kata a soutěží. Od té doby lze nalézt jen málo společného mezi Tomiki Aikido a ostatními Aikido styly.
Tomiky Ryu:
Založen Kenji Tomikim, jedním ze starší generace O’senseiových žáků. Tomiki zároveň studoval u zakladatele moderního Judo – Jigoro Kanem. Tomiki věřil, že se dá Aikido trénink více racionalizovat a používal některé výukové metody, které převzal od senseie Kana.